Bylinky a koření — co se k čemu hodí

Dřevnaté bylinky — tymián, rozmarýn, bobkový list, šalvěj — mají tuhé lodyhy a silnou esenciální chuť, která dlouhé vaření snese, a naopak se jí vaření prospívá. Přidávej je na začátek vaření, do dušených jídel, vývarů, pečeného masa.

Jemné bylinky — bazalka, petržel, koriandr, pažitka, kopr — se vařením rychle ztrácí (barva zešedne, chuť zmizí). Přidávej je syrové, čerstvé, na úplný závěr, ideálně až na talíři.

Sladké koření — skořice, hřebíček, badyán, nové koření — se nehodí jen do sladkých jídel. Ve slaném světě skvěle funguje v dušeném mase, svíčkové, guláši, marinádách — dodává hloubku, aniž by jídlo udělalo sladkým.

Kmín se tradičně přidává do luštěnin, zelí a chlebového těsta nejen kvůli chuti, ale i proto, že usnadňuje trávení a snižuje nadýmání, které luštěniny a zelí typicky způsobují.

Muškátový oříšek (jen špetka, snadno se předávkuje) patří k bešamelu, špenátu, bramborové kaši a nádivkám — má typickou teplou, oříškovou vůni, která "zaokrouhlí" mléčné a smetanové chutě.

Česnek se chová jako jemná bylinka, ne jako dřevnaté koření — dlouhým smažením na vysoké teplotě rychle zhořkne. Přidávej ho do restování až po cibuli, na kratší dobu, nebo ho naopak duš celý dlouho a pomalu (zesládne).